Ahoj všichni 🙂

Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí… Ano, jsem tady s dalším, už 14., zážitkem! Tentokrát si mě v Kolíně vyzvedl Jirka a ihned jsme se společně vypravili do Prahy. Chtěl si vyzkoušet, co všechno umím, a já mu dokázala, že moji jízdní asistenti opravdu fungují tak, jak mají. Udržela jsem nás v jízdním pruhu, a jakmile už se mi zdálo, že to Jirka s tím nedržením volantu přehání, dala jsem mu to hned najevo.

Když jsme dorazili do Prahy, jeli jsme se společně pokochat centrem města se vším všudy – na Hradčanské náměstí. Ten výhled byl dechberoucí! Celá Praha jako na dlani. 🙂 Já si kromě nádherných panoramat vychutnávala také pozornost, kterou můj příjezd způsobil. Snad všichni přítomní turisté mě okukovali, ti odvážnější i fotili – ano, opět jsem se cítila zcela výjimečně. 🙂

Další toulky hlavním městem vedly kolem majestátního Strahovského stadionu a dojeli jsme až na Císařskou louku, odkud byl nádherný výhled na Vyšehrad – ostatně přesvědčte se sami v galerii. 🙂

Navečer jsme s Jirkou nabrali jeho kolegu Gabriela s přítelkyní a vydali jsme se na opravdu dloooouhou cestu do Jeseníků. Aby toho nebylo málo, chytla nás šílená průtrž mračen a bouřka, což sice bylo nepříjemné, ale na klidné jízdě to vlastně nijak neubralo. 🙂 Navíc se pak před námi objevila nádherná duha, a to fakt stálo za to! Po čtyřech hodinách jsme dorazili na místo a moje posádka to zaslouženě oslavila několika pivky. Já jsem jim u toho hrála jejich oblíbenou muziku a byl to super pohodový večer.

V sobotu ráno, když si moje trojice dostatečně odpočala, jsme vyrazili do Koutů nad Desnou. Tady už jsem se skvěle orientovala, jelikož už jsem tu jednou byla. Já se nechala obdivovat na parkovišti a moje skupinka vyrazila na túru k přečerpávací elektrárně Dlouhé stráně. Když se všichni vrátili, tak mi vyprávěli, že je tam opět zastihla bouřka, takže se jim výlet poněkud protáhl. Zpátky u mě dole byli však hned, protože využili místní atrakci a půjčili si na sjezd koloběžky. Pak už jsme se vrátili zpátky do našeho ubytování v Jeseníkách a já už se těšila na další den – Jirka mi totiž slíbil, že se opravdu skvěle projedu!

A taky že ano! V neděli dopoledne jsme vyrazili na Červenohorské sedlo. Konečně jsem všem třem mohla ukázat, že i když jsem SUV, na úzkých a klikatých silničkách je na mě vážně spoleh. Především Jirka byl překvapený, jak pohodlně a bez problémů takový terén zvládám! Bohužel mě opět museli zanechat na parkovišti, ale o společnost jsem rozhodně nouzi neměla. Pořád si mě někdo chodil prohlížet a fotit, takže mi čas, kdy byla moje trojice na výšlapu na pátou nejvyšší horu ČR Praděd, parádně utíkal.

Pak už následovala cesta domů, respektive k Jirkovi na chatu, kde na nás čekali jeho rodiče a Gringo – padesátikilový Ridgeback. 🙂 Po společné večeři udělal Jirka rodičům malou prohlídku mého interiéru a veškerého vybavení. Všichni byli nadšení! Jen Gringo byl trochu smutný, že se nevejde do kufru.

V pondělí už přišla na řadu opět ta nejméně příjemná část víkendu – loučení.

 

Ale já nesmutním a už se nemůžu dočkat dalšího víkendu! Má být pěkné vedro, ale nebojte, moje klimatizace je vždy připravena! 🙂

 

Krásný týden!

Vaše Katka ♥